Rok se s rokem sešel, opět zde máme jaro… No počkat, jaro je přece každý rok. Taktéž podzim, zima, léto… Nástup ročních období se postupně posouvá, nicméně od každého z nich můžeme očekávat jejich charakteristické jevy. Vždy na podzim a na jaro se konají velké akce přezouvání pneumatik. Každé jaro vyjíždí řada motorkářů na silnice po „zimním“ spánku. Každý podzim můžeme očekávat deště a mlhy… A přesto každý rok, resp. každé roční období se dočkáme podobných, ne-li stejných informací, výstrah, varování či připomínek. Nějakou chvíli jsem se pozastavoval nad tím, jak to? Čím déle jsem nad tím přemýšlel, tím více jsem si uvědomil to, že realita českých silnic, de facto mentalita řidičů takové připomínání vyžaduje. A upřímně mě to i trochu mrzí…
Proč o tom píši zrovna teď? No, protože nastalo jaro. A jak to je na jaře zvykem, spousta motorkářů začala být aktivní. Tímto se také na spoustě míst, nejen na sociálních sítích, objevují výzvy k tomu, aby řidiči používali zpětná zrcátka. Zpětná zrcátka. Používat… Neučí se to prosím náhodou v autoškole jako jedno z nejzákladnějších a nejzásadnějších pravidel? Ale učí! Přesto je lidi používají velmi omezeně.
Po dálnicích toho najezdím docela dost, ovšem nemůžu říci, že bych po nich jezdil rád. Vždy, když mohu a nespěchám, dávám přednost okreskám. Ale to nemění nic na tom, že ty dálnice zde jsou, a že jsou právě proto, aby se po nich jezdilo. Dále, jak víme ze zákona o silničním provozu, v Česku se jezdí vpravo. To vesměs znamená, že levý pruh mimo město je zde od toho, aby rychleji jedoucí vozidlo mohlo plynule předjet pomalejší. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se již zahájil předjížděcí manévr (což se zejména na dálnici děje ve vysoké rychlosti). A tu najednou se někdo z pravého pruhu lidově řečeno „nacpe“ před čumák rychleji jedoucího vozidla. Náhoda? Ani ne. Velmi častý jev. Chyba je na straně řidiče, který se do levého pruhu „nacpal“, aniž by se řádně podíval do zrcátek. Přičemž přeci nemám zahajovat manévr dříve, než jsem si jistý, že neohrozím ani sebe, ani nikoho jiného. To samé samozřejmě platí všude, i ve městě.
Podobnou kapitolou je kontrola zrcátek s ohledem na motorkáře. Zde je ale ještě jeden problém, a to právě ten motorkář na svém stroji. Motorka je totiž o hodně menší než auto, a o to víc se ztratí ze zorného pole řidiče. Nechci se moc opakovat, ale kontrola provozu pomocí zrcátek je prostě nutná, životně důležitá. Motorkář si ale samozřejmě musí držet rozumný a bezpečný odstup od auta, a ne se lepit. Pak ani to, že se do zrcátek dívám, nepomůže. Jasně, nejsnazší je přehazování viny z jedněch na druhé jako horkou bramboru. O to tu ale nejde. Ohleduplnost si můžeme cpát do hlav jak chceme, když přijde na jízdu v provozu, bohužel se jaksi vytrácí, a zas je každý sám za sebe.
Důležité z mého pohledu je uvědomit si několik souvislostí. Vrátím se nejdříve k jízdě po dálnici. I když jedu maximální zákonem stanovenou rychlostí, musím počítat s tím, že někdo, kdo mě předjíždí, může jet rychlostí o několik desítek kilometrů v hodině vyšší. Již rozdíl 20 km/h je dost velký, a může způsobit v případě kolize smrtelné následky.
Vždy je důležité se před změnou jízdního pruhu podívat do zrcátek. Přesvědčit se, že levý pruh je volný a vyhodnotit rychlost blížícího se vozidla, které již v levém pruhu je zařazené. Opravdu ne vždy lze zabrzdit vozidlo tak, aby ke kolizi nedošlo, ne každé vozidlo je schopno v tak vysoké rychlosti ihned (z konstrukčního hlediska) dostatečně zpomalit, a již vůbec ne každý řidič je schopen včas zareagovat. A to zrovna dálnice jsou těmi přehlednějšími místy v Česku. I přesto je to, o čem píši, velmi časté.
A co teprve silnice prvních a nižších tříd? Zde se věci mají ještě více zákeřně. Kolikrát se řidiči vozidel, kteří by rádi jeli rychleji, lepí na vozidlo před sebou (snad spoléhají na dnešní turbomotory a to, že turbo potlačí), a v okamžiku, kdy vidí dopředu volno, zahajují manévr předjíždění, aniž by se řádně podívali do zrcátek a přesvědčili se, že nikdo jiný již předjíždět nezačal.
Slovy Gustawa, tyto případy byly pro něj hlavním důvodem, aby na svém SAABu 9-5 vyměnil brzdy za větší, účinnější. Opět, mluvíme o situacích, které mohou velmi snadno skončit tragédií. A pak k tomu všemu můžete zakomponovat motorky, motorkáře. Není to z mé strany myšleno tak, že to oni způsobují nebezpečí na silnicích. Fakt ne. Upřímně si myslím, že valná většina motorkářů jezdí dobře, bezpečně a jízdu si užívá.
Mířím úplně někam jinam. Motorce totiž zrychlení zabere násobně méně času, než autu. Dále, co jsem již zmínil na začátku, je o dost menší než auto, a snadněji se schová do mrtvého úhlu. Zde je opravdu nutná společná interakce řidiče motorky a auta. Než motorkář začne předjíždět, měl by se „ukázat“ tomu před sebou ve zpětném zrcátku. Řidič před ním by mu následně, pokud k tomu má prostor, měl uhnout více ke krajnici, aby následný manévr byl pro oba co nejbezpečnější.
Bohužel, stále hodně z motorkářů tento „pohled“ nedělá.
Jako by i zapomněli, že ještě před chvílí sami jezdili autem, a jaký výhled z něj mají? Mě osobně se několikrát stalo, že ještě než jsem vůbec stačil zaregistrovat blížícího se motorkáře, už mě předjížděl. V tu chvíli, kdybych chtěl zahájit i já předjíždění, hrozilo by, že bych ho mohl svým autem zabít. Myslím si, že je to zbytečné se navzájem takto ohrožovat.
Beztak věřím, že jste podstatu tohoto článku pochopili. Bohužel, furt se pozastavuji nad tím, že každým rokem si budeme připomínat stejné věci, místo toho, aby nám prostě „zalezly pod kůži“ a byly standardními úkony při provozu na pozemních komunikacích. A bohužel vím, že příští jaro opět budou noviny a sociální sítě plné varování a připomínání, aby se lidi koukali do zpětných zrcátek.
ANIS