Kdo četl náš předchozí článek o tom, jak jsme poprvé skoro nedojeli cruising, jak Jindra, Jose a Lukáš hráli nedobrovolné kuželky se svými auty na zledovatělé vozovce, i trochu mezi řádky, mohl si všimnout jedné věci. Mimo vozovku se dostala tři nejstarší auta, která se cruisingu účastnila.
Sem tam zaslechnu něco na způsob, že nejlepší je staré auto bez elektroniky, protože přece člověk zvládne řídit líp než nějaké počítače. Instruktoři na kurzech bezpečné jízdy, se kterými jsem se na tohle téma bavil, mají na tohle prohlášení všichni dost podobnou reakci: „Tak nám to přijeď ukázat.“
Tím neříkám, že fiesta, micra ani stratus nemají ABS, ani že jejich řidiči zastávají výše zmíněný názor. Jen se krásně ukazuje jedna ze dvou obrovských a neoddiskutovatelných výhod nových aut oproti starým – prvky aktivní bezpečnosti.
Punk rock na ledu, aneb Zimní radovánky během 46. Café en Gasolinera
Jasně, ABS měla většina aut ve standardní výbavě už na konci 90. let a od roku 2004 je v nových autech v EU povinné. Podobně to je se stabilizací, kterou měla auta běžně v nultých letech, postupně se z tohoto kdysi drahého příplatku stal standard i u levných aut a konečně od roku 2014 začala být do aut v EU montována povinně.
Dalo by se namítnout, že Jindrova fiesta je šesté generace, vyráběné v letech 2008–2017, takže zas tak stará není. Ba naopak, v řadě ohledů je to moderní auto a spousta motoristů jezdí auty mnohem staršími. ABS je samozřejmostí a stabilizace byla už v polovině výrobního cyklu v základní výbavě všech verzí; Jindra však má jen kontrolu trakce.
Elektronické systémy se však, stejně jako je tomu u všech součástí auta, neustále vyvíjejí a zdokonalují. Rozdíl mezi ABS u aut dvacet– co dvacet, i deset let starých a u aut vyrobených minulý týden je propastný. Totéž platí o stabilizaci, samočinném nouzovém brzdění při nebezpečí, hlídání jízdy v pruzích a všem ostatním, co v nových autech už roky běžně najdete.
Osobně jezdím zbrusu novými auty od roku 2013 sporadicky, párkrát do roka, a pak od roku 2017 pravidelně a pořád. I v těchto letech – je to přitom dohromady relativně krátká doba – je v aktivních systémech typu hlídání jízdních pruhů, adaptivní tempomat či varování před nebezpečím, resp. samočinné nouzové brzdění vidět vývoj v přesnosti reakcí i jejich rychlosti, a také v postupném klesání počtu falešných poplachů.
Psal jsem to už v prvním článku, napíšu to znova – kdybych tam nebyl novým novinářským mercedesem, ale lebaronem bez ABS nebo RX4 s nefunkčním ABS, dost možná bych dopadl stejně jako kluci. Dělá to ze mě horšího řidiče? V očích těch, kteří si myslí, že jízda bez ABS je bezpečnější, možná, ale zrovna jejich názor mi je dost jedno.
Na elektroniku nespoléhám, že mě zachrání, naopak se snažím jezdit tak, aby zasahovat nemusela, což se mi v 99,99 % situací daří a ta jedna setina nastala právě při cruisingu. Když už zasáhnout musí, jsem rád, že tam je, a jsem tím radši, čím lepší je výsledek. Ať hodí kamenem ten, kdo nikdy neboural a komu elektronika opravdu nikdy nepomohla zůstat na silnici nebo aspoň bourat méně vážně.
Závěrem zopakuji své zhruba šest let staré zjištění z kurzu bezpečné jízdy, který jsem si vyzkoušel kromě několika různých moderních aut taky lebaronem. Pokud bych nejezdil novinářskými auty a neměl svá vlastní spíš jako hračky, hleděl bych koupit si na každodenní jízdu možná ne nové, ale rozhodně co nejmodernější auto, klidně na několikaletý úvěr.
Marek