Lucky Cruisers Weekend… sraz, instituce, událost, kterou rozhodně není potřeba nikomu představovat. Největší setkání amerických vozů, motorek a náklaďáků. V Česku se letos konalo už po patnácté a počtem zúčastněných vozidel přesahujícím 2 000 opět překonalo vlastní rekord z loňského roku. Dá se o něm napsat něco, co nebylo ještě mnohokrát napsáno? Upřímně – netuším, a ani se o to nebudu snažit. Rád se s vámi ale podělím o postřehy, jak to letos dopadlo očima reprezentanta Junk Rods.
Musím říct, že jakmile jsem začal výjezd na letošní LCW plánovat a ptát se mezi známými, s kým se tam potkáme, nečekaně spousta zpětné vazby byla dost negativní. Opakovaly se věty: „Vždyť je to tam každý rok stejné“, „Nemám rád tak velké srazy, je to moc velký bordel“, „Je to drahé, jak vstupné, tak všechno v areálu, nedám to“. Já osobně podobné pocity nemám, ale přiznám, že některé připomínky mě přiměly trochu se zamyslet. Jelikož jsem jel na LCW už (nebo teprve?) potřetí a nebyl jsem už počtem a kvalitou zúčastněných aut ohromen, rozhodl jsem se na celou událost podívat střízlivýma (v klidu, nic mi není – pouze metaforicky!) očima.
I tak, první populární „stížnost“ – jak je to každý rok stejné – se nedá úplně rozporovat. Furt je to sraz amerických vozidel se vším, co taková událost obnáší. Ano, pravdou je, že až na malé změny, hlavně uspořádání a označení cest cruisingu a přemístění pódia, dá se říct, že všechno bylo v podstatě stejné jako loni a předloni – doprovodný program, soutěže, stánky s jídlem a také většina zúčastněných vozidel. Na druhou stranu, co jiného měl by člověk očekávat?
Velikost srazu a s ní spojený „bordel“ je taky samozřejmost. Není ale potřeba vysvětlovat, že pokud někomu vadí neustálý rachot desítek a třeba stovek velkých motorů, zrovna tento víkend v kempu Merkur není pro něj nejlepší čas a místo. Osobně jsem měl pocit, že LCW je trochu „obětí vlastního úspěchu“ – díky rekordní účasti, parkování víceméně v blízkosti centra areálu bylo poměrně složité už ve čtvrtek odpoledne. Mě se to naštěstí netýkalo díky Tomášovi a Martině (děkuji!), kteří dorazili na místo už v úterý, místo pro New Yorkera a stan jsem měl zajištěné, ale dost lidí je shánělo neúspěšně a odjelo do vzdálenějších částí kempu.
Zda to ale vadí, když si chcete užívat víkend v klidu mezi nejbližšími kamarády a kamarádkami? Vůbec ne! Letos to můžu říct z vlastní zkušenosti. Také s ohledem na dříve zmíněnou opakovatelnost programu, ale hlavně celkovou únavu od lidí, letošní oficiální program a události u pódia jsem v podstatě ignoroval. Drtivou většinu srazu jsem strávil v rámci „našeho“ pozemku vedle jednoho z hlavních komunikačních tahů areálu a díky skvělé partě tam shromážděné jsem si užíval ten čas neskutečně (díky a velký pozdrav všem!). Díky velikosti areálu (i když je tak nabitý) a mnohým zajímavostem se dá Lucky Cruisers Weekend užívat na různé způsoby – v klidu jako na malém srazu pro přátele, anebo v plném proudu, v hluku hudby a V8 u pódia. Co se komu zrovna líbí.
Zda je víkend na LCW drahý? Tohle už musí posoudit každý individuálně. Já osobně nemůžu říct, že ceny jsou lidové, ale zároveň nejsou předražené. S ohledem na velikost události jsou, myslím, rozumné.
„Lakáč“ je natolik populární a specifická událost, že pravděpodobně většina čtenářů má na ni svůj názor a buď je to pro vás „železný bod“ v kalendáři a aktivně sbíráte srazové SPZky, anebo se vám tam ani trochu nechce, možná i z nějakých důvodů zmíněných na začátku. Já doporučuji každému příznivci amerických vozů aspoň jednou se Lucky Cruisers Weekendu zúčastnit – hlavně proto, že asi každý z nás, mezi těmi tisícovkami zúčastněných aut uvidí nějaké poprvé v životě a zapadne mu do autíčkářského srdíčka, možná jako nový sen ke splnění…
text a foto: Gustaw