To si tak člověk furt pořádá orientační a setinové rallye a slyší od lidí, jak se jim to líbilo, až ho napadne si něco takového zkusit taky zajet. Aby to ochutnal z druhé strany – když má v ruce papír s nakreslenými šipkami a musí podle něj dojet do cíle. Když se tedy nabídne možnost za relativně málo peněz vyzkoušet skutečnou setinovku, navíc dvoudenní, člověk těžko odolá.
Le Baron už má věk na to, že ho můžu přihlašovat do veteránských soutěží. Taková je podmínka Seriálu Historic, jehož součástí setinovka Historic Středohoří byla – auto musí být přinejmenším třicet let staré. „Takže tam budu mít nejnovější auto,“ říkal jsem si, když jsem odesílal přihlášku.
S Jirkou ze South Bohemia Cars Clubu, s nímž máme za sebou už řadu setinovek a orientaček z organizátorské strany, tedy v deštivý podvečer přijíždíme do Hoštky. Je už tma a my záhy vyrážíme na první, noční etapu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Má nějakých 130 kilometrů a její součástí jsou dvakrát dva průjezdy měřenými úseky. Při prvním je třeba dodržet průměrnou rychlost 36 km/h a při druhém zase dojet na desetinu sekundy přesně za stejnou dobu, jakou to trvalo při prvním průjezdu. Déšť neustává.
Na papíře to zní celkem jednoduše. V praxi do snahy člověku trochu hodí vidle, když to přeslechne na rozpravě a až později se postupně od lidí dozvídá, jak se to vlastně jede, co je cílem – a když má kompletní informace až těsně před koncem druhé etapy ze tří celkem, tedy druhý den kolem poledne. Že ta průměrná rychlost má být 36,00 km/h, tedy na setiny přesně, a za jakoukoliv odchylku od rychlosti i času jsou trestné body, jsme se naštěstí dozvěděli ještě při noční etapě.
Jak je možné, že jsme tohle nevěděli, když setinovky sami pořádáme? Jednoduše – setinové rallye mají tu výhodu, že si jejich pravidla můžete napsat v podstatě jakkoliv, pokud se neberete až tak vážně. U SBCC – a ostatně ani u Junk Rods Orienteering Rallye Prague – se tedy nehraje na setiny sekundy ani kilometru v hodině, hledá se cesta, plní se vtipné úkoly… Zkrátka, není setinovka jako setinovka.
Spíš náhodou se nám ale podařilo dosáhnout průměru přesně 36,00 km/h a za noční etapu nasbírat jen 174 trestných bodů. Většina z toho byla při prvních průjezdech měřenými úseky, kdy jsme si mysleli, že rychlost zas tak důležitá není. Stačilo to na průběžně 20. místo z dvaatřiceti posádek.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Přes noc déšť ustal a sobotní dopolední etapa měla krásné počasí. Sice nebylo dost teplo na to, abych stáhl střechu, ale jelo se hezky. Tahle etapa však taky byla ta, kde se nám povedlo nasbírat nejvíc trestných bodů – hodně přes tisícovku. Z většiny jen kvůli rychlosti o 0,83 km/h nižší, než byl na denní etapy stanovený průměr 40 km/h.
Poslední, odpolední etapu poznamenala únava a několik navigačních chyb, ale přesto jsme se z 20. místa dokázali ve finálním hodnocení dostat o něco výš. A navzdory tomu, že jsme s novým tripmeterem moc neuměli a on navíc ukazoval rychlost jen v celých kilometrech, se nám párkrát podařilo dosáhnout rychlostního průměru na setinu přesně a z některých úseků tak získat pouhé jednotky trestných bodů.
Vyhlašování probíhalo od konce, tedy od 32. místa. Někde kolem pětadvacítky jsme si říkali „Teď už určitě musíme být my,“ a ono pořád nic. Takhle to pokračovalo a já si čím dál víc říkal, že se mi možná splní tajná touha být v horní půlce výsledkové listiny. Nakonec to vyšlo, byť těsně – dojeli jsme patnáctí s náskokem 6 bodů na šestnáctou posádku a se ztrátou zhruba tisíce bodů na 14. místo.
Stálo to za ty dvě nádrže benzínu, i když je tak drahý, a den a půl času? To si pište! Bylo to opravdu náročné a hodnocení bylo opravdu přísné, ale na to, že jsme něco takového jeli prvně – s Josem jsme sice jeli ecorallye v rámci ElektroFestu, ale tam se hodnotila hlavně spotřeba – jsem s naším výsledkem docela spokojen. Dokonce jsme se dostali i do výsledkové listiny kompletního seriálu – sice na chvostu, ale 15. místo ve Středohoří nám zajistilo tři seriálové body. A to se počítá.
Důležitější však je, že jsme zjistili, jak se to má pořádně jezdit a co je na to třeba za techniku. Takže když se přihlásíme příště, budu mít ambice mnohem větší než jen na horní půlku výsledkové listiny.
Marek
foto: Marek, Jirka Landa, Seriál Historic