Sedím v bílém pojízdném stanu s velkým nákupem za zády, blížím se ke Kostelci nad Orlicí, místu konání letošního Junk Grillu, a nechce se mi tam. Chtěl bych celý víkend jenom jezdit, protože mě velká auta baví, a hlavně mi volali kolegové, že je v kempu nějaký problém. Jenže musím, když to pořádám a když vezu důležitý proviant.
Přijel jsem na místo, vmanévroval sedmimetrový furgon pod strom – ne že bych toho kupoval tolik, ale prostě na mě takové auto zbylo –, vykládám nákup a jdu se ubytovat. Čekám nepříjemnosti – ale žádné nepřicházejí. „Dobře tak, nebudu to připomínat, když je ticho, asi to nebylo tak vážné,“ říkám si, když přebírám štítek na auto, prokazující zaplacení kempovného.
O něco později dovážím domluvený výčep, zapojuji ho a – nic. Pivo ani sodovka prostě netečou, i když by všechno mělo běžet. Celé to rozebírat a hledat problém ale nemáme prostor. Naštěstí přichází kamarád Michal s nabídku půjčení výčepu, dokonce se dvěma kohouty – přesně takového, jaký potřebujeme. A navíc to není daleko. Během další chvíle je zapojeno a pivo i sodovka tečou. Michale, ještě jednou díky!
Auta se v pátek odpoledne sjíždějí, tu camaro, támhle saab, jinde chrysler. Ohniště hoří, klobásky se grilují, první desítky účastníků živě konverzují o všem možném i nemožném. Pivo i sodovka tečou proudem.
Ospalé a, přiznejme si, kocovinou poznamenané sobotní ráno se nachýlí k poledni a přichází za mnou kamarád Honza, jestli se nechci svézt v jeho Grand Marquisu, že by chtěli jet na vyjížďku, ale už mají v sobě pár piv. Jasně, starou amerikou s osmiválcem se člověk neprojede každý den, říkám si a už startuji pětilitr Windsor pod kapotou velkou jak fotbalové hřiště.
Projížďka po okolí hezky ubíhá, tu potkáme kravky, támhle hezky navržený dům, onde zase hezký výhled na lesy a louky. Hodinka za volantem hezky uplynula a už parkujeme zpátky v kempu. Záhy však zjišťuji, že pivo teklo proudem snad až moc – výčep škytl a padesátilitrový sud s pivem je prázdný. A protože jsme v kempu objednali jen jeden, další navíc nemají. Co teď?
Mezi účastníky je však úplně náhodou Raďas, majitel nedalekého hotýlku, a má ve sklepě sud navíc. Má sice jinou narážecí hlavu, ale to se snadno vyřeší a už zas pivečko teče a všichni jsou spokojení.
Nadešel ten pravý čas vytáhnout osudí. Nikoliv však tomboly; před dvěma lety jsme zkusili zpestřit odpoledne hrou bingo s tím, že se to možná chytne, možná ne. Chytlo, a to parádně – účastníci s napětím sledovali, jestli to další číslo, které vytáhneme, jim zajistí výhru. Loni na to kvůli vedru nebyla nálada, letos však bingo došlo stejného úspěchu, jako před dvěma lety. Kemp ztichl a visel na rtech Yasmine hlásící čísla. Věcné ceny si nakonec odnesl Raďas, jehož pivo ve sklepě nás o chvíli dřív zachránilo.
I já jsem spokojený – hlavně ve chvíli, kdy i tento sud dojde a nám nezbude nic, co by bylo těžko zužitkovatelné bez výčepního zařízení. A pro příště vím, že to bude chtít víc piva i sodovky.
A také víc prostoru v kempu. Účast letos sice byla nižší než loni, ale čtvrtý Junk Grill přesto musím hodnotit pozitivně. Všechny problémy – a že jich bylo víc, než jsem čekal! – se povedlo vyřešit ke všeobecné spokojenosti.
Od konce čtvrtého Junk Grillu je to teprve pár týdnů a já se už teď těším na příští rok. Víme, co je třeba zlepšit, kam zavolat pro správný výčep a že to bude chtít o trochu větší plácek. A doufám, že se těšíte také!
Marek
foto: Marek, Jose