Prolog
Před zhruba dvěma týdny se mi mezi řečí zmínil kamarád Denis, zda bych se nechtěl zúčastnit výstavy Amerik. Řekl jsem, proč ne, na daný termín mám zatím volno. Poznámce, že se jedná o výstavu, nikoli sraz, jsem nevěnoval příliš pozornosti a ani se nepídil po detailech. A jen tak na okraj, zda bych dokázal sehnat ještě další zajímavé – nejlépe staré – ameriky, do celkového počtu až 15 vozidel. Začal jsem tedy asi týden před akcí oslovovat některé další kamarády, abych se dozvěděl, že většina z nich je zaneprázdněna nebo plánují jet na pardubický Friends Fest, který se konal zároveň.
Akce se jmenuje Full Gas vol. 3 a koná se v Bělé pod Bezdězem. Jejím primárním zaměřením je drift, ale prý ameriky na výstavě určitě přitáhnou pozornost. No proč by ne. Den před akcí jsme měli přislíbených nějakých 10 amerik a nastala otázka, jak je dostat na místo, když máme všeho všudy tři řidiče na osm aut. Rozhodli jsme se proto v pátek po práci provést noční přesun několika vozů. Sehnali jsme všechno co má ruce a nohy a vyrazili na cestu s pěti vozy. Noční svižný cruising je za mě super a určitě bychom si jej měli zopakovat. Po drobné navigační prekérce, která nás zavedla do kempu vedle areálu, jsme se dostali na místo akce kolem desáté večer. Již zde byly asi dvě desítky drifťáků, převážně se stroji BMW a pár JDM.
Poněkud rozmrzelí pořadatelé nás odkázali na kraj areálu, jak jinak než u záchodků, na plošinu z rozbitého betonu. Prý je to naše chyba, že nevidíme ani kam jedeme, natož parkovací boxy údajně vyznačené na zemi, měli jsme prý přijet za světla. Tak dík. Auta jsme nějak provizorně naskládali a vydali se zpět ku Praze, kam jsme se dostali kolem půlnoci.
Intermezzo
V sobotu ráno jsem nastartoval Catalinu a jel k Denisovi na dílnu, kde jsme se měli potkat se Sergejem a Marckem a odvézt zbytek aut na výstavu. Hned na první křižovatce se za mě pověsila policejní hlídka a zastavila mě – prakticky jsem se nestihl ani pořádně rozjet, takže o překročení dovolené rychlosti nemohla být řeč. Dva mladí praporčíci se chtěli podívat na pořádné auto… Na dílně jsem pak zjistil, že Marc má (opět) technické problémy s imobilizérem a připojí se k nám asi o hodinu později.
Drift session
Dopoledne se již driftovalo, viděli jsme soutěž ve wall-kiss i volné jízdy. Na odpoledne byl v programu sound contest. Kromě akce na trati se v depech týmů děla spousta oprav a úprav. Pro návštěvníky toho zde zase moc nebylo, jeden stánek s burgery, nějaké klobásy, pečené brambůrky a zmrzlina.
Na každý z minulých ročníků Full Gas dorazil i Filip Turek. Nejinak tomu bylo i letos, jeho Hranatost dorazila s fialovým Rollsem, který je v ČR původní a jediný. V krátkém projevu popovídal o historii auta, které si pamatoval z dětství a jednou ho uviděl na inzerci a prostě musel mít 🙂 Fialová metalíza je vážně luxusní a podle jeho slov v ní byl jen tento jeden Rolls u nás, a ještě jeden Bentley, kterého Filip také kdysi vlastnil. Prý mu ale politika zabírá příliš mnoho času a tak se bude zbavovat i své renovační dílny na britské vozy.
Mezi ostatní motorizací naprosto dominovaly starší modely BMW – E36, E46, E39. Z našeho pohledu za zvláštní zmínku stojí E46 vybavená americkým osmiválcem GM LS1. Mě se ale více líbily japonské speciály, jako např Nissan Silvia/200SX (S13), kterých tu ale bylo překvapivě málo. V roli Drift Taxi se zde představila Felicia pickup předělaná na zadokolku, v níž se mohli odvážní diváci nechat svézt na sedadle spolujezdce. V naší americké sekci jsme odpovídali na více či méně odborné dotazy návštěvníků. Pravda je, že se jich přišlo podívat poměrně dost, ukazovali jsme totiž něco naprosto odlišného od zbytku.
Po obědě jsme se rozhodovali pomalu začít stahovat alespoň část aut, protože byla hlášena uzavírka boleslavské dálnice D10 u Brandýsa od 18h a očekávali jsme v pozdějších hodinách dopravní komplikace. Opět jsme řešili logistiku zpětného přesunu více vozidel, než máme řidičů. S první várkou jsme se vydali k Sergejově brandýské dílně. Jaké bylo naše překvapení, že omezení provozu na dálnici začalo ne v 18, jak bylo avizováno, ale už před 16. hodinou. S drobnou časovou ztrátou jsme odložili část autoparku v Brandýse a vrátili se na drift session. Zde po krátkém okounění u trati jsme se jali sbalit stánek a odvézt zbytek aut tentokrát už k domovu. Podle navigace to vypadalo, že můžeme jet až do Staré Boleslavi a že zácpa bude jen v Brandýse přes most, to se dá objet. Tak nazdar Full Gas a jedeme.
Bordel na kolečkách
Chyba. Kolona začínala už za sjezdem na Hlavenec a za hodinu jsem se nedostal ani ke kruháči ve Staré Boleslavi. Těsně před sjezdem z dálnice bylo Catalině už tak horko, že zakašlala a přestala jet. První pohled do motorového prostoru odhalil prázdný palivový filtr, inu něco se ucpalo či snad odpařilo? Vydal jsem se s kanystrem pro čerstvý benzín, načež jsem byl okamžitě odchycen dálniční policií a obviněn asi ze tří přestupků (uvidíme).
Benzínem to nebylo. Nakonec se mi podařilo dostat jej zpět do palivového vedení, nicméně auto dále nestartovalo. S pomocí náhodného okolo se šinoucího řidiče jsme potvrdili diagnózu – absence jiskry hned z cívky. Inu nezbývá než čekat na odtahovku. Jenže odtahovka uvízla v té samé zácpě a cesta z Počernic do Staré Boleslavi jí trvala přes hodinu. Odtahovkář měl za okny světelné tabulky “Red Light District” a “Panty Dropper”, tedy volně přeloženo bordel na kolečkách – název perfektně vystihující nastalou situaci.
Během nakládání jsme ještě pomohli paní s Mercedesem-Benz W124, které se v zácpě vybila baterie. Další alespoň dvě porouchaná auta jsme mohli vidět blikat výše na dálnici. Z dálnice jsem po předchozí konzultaci se Sergejem radil objet ucpaný Brandýs delším obchvatem přes Kostelec nad Labem. Řidič se rozhodl věřit navigaci a nechtěl čekat na kruháč, což nás vytrestalo. Navigace nás navedla na úzkou cestu souběžnou s hlavní silnicí, z níž mělo být možné se na hlavní napojit. No jenže hoši z Googlu asi nezaregistrovali, že zde minimálně 20 let nic nejelo a značně rozbitá cesta končila v křoví zarostlá větvemi a zjevně nezpůsobilá k jízdě naloženou odtahovkou. Takže zacouvat zpět a přece jen vystát frontu do kruháče.
Po cestě jsem se nechal vysadit v Brandýse a vzal odtamtud další auto, které jsme si dříve připravili u dílny. Následoval jsem odtahovku k Denisovi, kde jsme složili Catalinu v očekávání opravy. Jelikož Marcovi již končil večerní program, domluvili jsme se, že spolu zajedeme pro poslední auto znova do Brandýsa. Tato cesta už proběhla celkem v klidu a nakonec jsem Marca zavezl na Černý Most, kde předtím zaparkoval svou Corvettu.
A tušíte správně, problém s immobilizérem opět vystrčil svou odpornou hlavu. Corvette jde nastartovat, ale jede nanejvýš rychlostí do 2 mph, jinak se vše vypne. No a samozřejmě nejlepší doba je o půlnoci, když potřebujete odjet na vysočinu. Po více jak půlhodině marného snažení systém resetovat jsme začali překládat bagáž a slíbil jsem že Marca dovezu do jeho cíle svým autem. Než jsem dokončil nakládku, Marc ještě jednou zkusil nastartovat a bum – chyba zmizela. Statečně prohlásil, že tedy pojede sám a tašky se sunuly zpět do Corvette. Ještě rychlá zastávka u benzínky a vydali jsme se každý svou cestou. Domů jsem dorazil kolem druhé ráno a Marc na Vysočinu ve čtyři.
Epilog
Nedělní ráno se pro mně neslo v poněkud nervózním duchu. Nemám rád, když mi auta stojí venku porouchaná a tak jsem se vydal k dílně pokusit se oživit Catalinu. Rychlá kontrola palivového systému a zapalování potvrdila podezření ze včerejška, tedy že je mrtvá cívka. Naštěstí se mi podařilo obstarat jakousi náhradu ihned k odběru, montáž, a Catalina ožila, takže jsme se mohli konečně vrátit domů.
Byl to ale vypečený víkend. Ještě jeden takový…
With the heart of steel and hell on wheels
The kings of metal lead us
Jindra