Mnoho let jsem na tuhle akci chtěl přijet a mnoho let to z různých důvodů nevycházelo. Až v roce 2021 jsem konečně ve správný den a správnou – dobře, skoro správnou – hodinu dorazil na střechu OC Šestka, kde jsem doufal, že někdo bude mít zájem o pohled na lehce junk rod šedé kabrio s mrkačkama.
Po příjezdu a po obšírném vysvětlování nového pravidla – pravá kola na čáře parkovacího místa – jsem byl nasměrován do okolí ostatních amerik. Nebylo jich tu moc, ovšem potěšil mě bílý LeBaron „mé“ generace, byť to byl kousek z let 1987-1989 – měl starší, hranatější palubní desku. Kromě něj USA zastupovalo vesměs pár corvette C3, červený Viper RT/10 první generace, stříbrný LeBaron sedan z let 1977-1981, Oldsmobile Toronado kamaráda Sergeje a dva four-door hardtop fuselage body mopary.
Na těch bych běžně samozřejmě mohl oči nechat, ale protože se Classic Drive neomezuje na jeden stát či kontinent, skladba zhruba 250 aut, která přijela, byla opravdu zajímavá. Odhlédneme-li od desítek BMW, z nichž byla asi nejzajímavější jedna Z1 – ale její majitel jezdil pořád s vytaženými dveřmi, škoda – 1602 a jedna či dvě 635 CSi, se objevilo pár jaguarů, dvě devětsetjedenáctky, Ferrari 308 a 512, nějaké ty staré citroëny, perfektně zrenovovaná Škoda 100, trabant s neuvěřitelnými „áčky“ na zadní nápravě – poté, co jsem viděl, kolik lidí v něm odjíždělo, jsem zapochyboval, zda jsou ta „áčka“ záměrná –, několik Fordů Sierra včetně čtyřkolkového kombíku kamaráda Jirky Landy a jedné verze Cosworth, a konečně Nissan Skyline R34 GT-R a Ford Escort RS Cosworth.
Japonsko obecně bylo zastoupeno docela slušně, kromě několika mazd RX-7 včetně velmi pěkného červeného FD a zmíněného skylinu tu byly taky toyoty Soarer a Supra kamaráda Honzy Matouška a zahlédl jsem také silvii gen. S14.
Ani to ale nebyl konec. Wartburgy, žigulíky, tatrovky, „brouky“, spousta více či méně ztuněných produktů koncernu Volkswagen, jeden sériový favorit s asymetrickou maskou v krásném stavu, mercedesy, originální, byť trochu upravený VW Polo Harlekin, zcela custom stavba z Německa s Chevy 350 V8 pod kapotou, nebo dokonce dvě Matry Murena – zkrátka, tady si na své přišel snad každý, koho baví auta z osmdesátek a první půlky 90. let minulého století. A navíc byla na autech východního bloku či někdejšího AZNP sem tam k vidění i původní registrační značka s pomlčkou i mezi písmeny a čísly.
Classic Drive je srazem na parkovišti nákupního centra, takže nějak zásadní program nečekejte. Přesto ovšem bylo nějaké představování aut a rozdávání pohárů, z nichž si jeden odvezla právě zmíněná Z1 – a hned zmizela. Škoda.
Náplň čtyř hodin strávených mezi auty tak byla hlavně korzování mezi naleštěnými karoseriemi – a sem tam nějakým junk rodem – rozdávání nálepek, představování ideje Junk Rods a popíjení kávy z jediného stánku s občerstvením, který na ploše byl. Pro jakékoliv jiné jídlo bylo třeba navštívit foodcourt obchoďáku – zcela pochopitelně na tomto typu akce.
Závěrem jsem narazil na malinký stánek s oranžovou vestou ve znaku – stánek spolku Jedeme autem. Ten se ukázal s podpisovými archy pro petici za zachování spalovacích motorů v automobilovém světě. Takovou aktivitu rádi podpoříme, takže jsme své podpisy připojili a budeme držet palce, ať se jejich počet z aktuálních pár tisíc co nejvíc rozroste.
Ve zkratce tedy příjemně strávené odpoledne mezi auty – nic kulervoucího, nic zásadního, ale přesto s potenciálem ukázat fanouškům jednoho stylu aut, že i něco jiného může být zajímavé.
Marek