aneb Křížem krážem chmelovým rájem
„Hele vole, oni na nas zapomněli s rezervací!“
„Co budeme dělat?“
„Dělej, hledej co je v Roudnici a okolí.“
K tomuto dialogu se ještě vrátím. Jde o situaci, která nastala v průběhu setkání, cruisingu. Samozřejmě, nenechali jsme si tím nijak zkazit náladu a flexibilně se tomu přizpůsobili. Ale popořadě…
Na start únorového Café en Gasolinera do Řevničova jsem tentokrát nabíral jak Gustawa v Nymburce, tak Josefa v Praze. Počasí až na vítr paráda, a i ten vítr můžeme omluvit, však je únor. A na únor nás počasí hodně šetří. Bez větších komplikací jsme dorazili na ČS MOL v Řevničově, kde již na nás čekali Lukáš se Sabinou, kteří téměř vždy přijedou první, a to jim cesta začíná až u Znojma. 😀 Tomu se říká odhodlání a ochota se sejít s kamarády. Však proto ty auta máme, abychom s nimi jezdili. 🙂
Pokec na benzince, řekl bych, je již klasickým obrázkem našich setkání. Co je fakt potěšením, je, že čím dál více s sebou kamarádi berou své ratolesti, kterým je tímto již od mala vštěpován zájem o automobily.
Ještě se ale vrátím k cestě do Řevničova. Stalo se něco, co jsem upřímně již po více než roce a půl organizace Café en Gasolinera nečekal. Po kontrolním telefonátu do Steakgrillu u Roudnice, který nám měl být cílem, se ukázalo, že „zapomněli“ na naši rezervaci. Budiž. Zdržím se nějaké větší kritiky, jen vzpomenu, že když jsme tam jeli loni a vrcholila „koronakrize“, tak nás vítali s otevřenou náručí. Letos už nás zřejmě „nepotřebovali“. Tímto se můj obraz toho místa poněkud změnil a je mi už jedno, jak dobré jídlo tam mají.
Přesto jsme se rozjeli v počtu sedmi aut původně vytyčeným směrem. Za jízdy došlo na dialog mezi mnou a Josefem, který jsem v úvodu stručně přepsal. 😀 A jelikož Josef jako spolujezdec a navigátor funguje dobře, ani ne v půlce trasy jsme měli novou destinaci. Jeho pokračování znělo asi takto:
„Koukám, že v Roudnici na náměstí je Zámecká Restaurace a má super menu a dobré hodnocení.“
„Je tam kde zaparkovat?“
„Na náměstí! 😀“
„No tak jedem!“
Trasa nás vedla nádhernou krajinou, přímo malovanou. Chvíli kopce, chvíli pole. Takříkajíc všude rozeseté chmelnice – však jsme také jeli kousek od Žatce, kde roste naše „zelené zlato“, Žatecký poloranný červeňák. Provoz téměř nulový, vítr cestou ustal, jelo se vážně, ale vážně parádně. Až mě vlastně mrzí, že jsem jel jen jako spolujezdec a ne jako řidič. Primera stále nejezdí a fabií jsem vážně jet nechtěl. 😀
Jose
Úprava trasy proběhla plynule a skutečnost, že Tibor jel přímo k cíli, nám ještě víc prospěla. Okamžitá rezervace, obsluha velmi vstřícná. Zbývalo nám ještě nějakých 20 minut cesty a vše již bylo zařízené.
Upřímně si myslím, že v té situaci přesně platí pořekadlo „všechno zlé je k něčemu dobré“. Parkování na náměstí nám poskytlo příležitost k vytvoření unikátních fotografií s zámkem Lobkowiczů v pozadí.
Samotná restaurace z mého osobního pohledu nám nabídla nejen milou a ochotou obsluhu, ale zároveň i dobré jídlo za rozumné ceny. Moje menu, do nějž jsem si vybral jako předkrm topinku s pikantní směsí a jako hlavní chod steak v pepřové omáčce, mě naprosto uspokojilo a neměl jsem k tomu žádné výhrady. Rozhodně budu na Zámeckou restauraci vzpomínat dobře a pamatovat na ni vždy, kdy budu v okolí Roudnice nad Labem.
Na závěr již jen dodám, že nás velmi těší existence tvrdého jádra cruisingů, a to, že přátelé nemají problém kolikrát jet přes půlku Česka, aby se s námi sešli a pobavili se. Opět se na vás všechny budeme těšit již za měsíc, a to konkrétně 19. 3. 2022. Kde se sejdeme a kam pojedeme, vám prozatím ještě ale neprozradíme. Již brzy se to dozvíte jak zde na stránkách v dalším článku, tak i na našich stránkách na Facebooku. Budeme se na vás těšit.
Zdraví tým Junk Rods!
Anis