Ropný trojlístek

Ve světle ruské invaze na Ukrajinu (24. února) a následné paniky na světových trzích jste jistě všichni zaznamenali nárůst cen paliv u čerpacích stanic. Důvodů pro tento vývoj je několik, ať už hovoříme o cenách ropy na burze, vojensko-politické nejistotě či zvýšené poptávce z důvodu panických nákupů. Asi s dvoutýdenním odstupem (9. března) zareagovala naše vláda proklamací balíčku opatření, která by měla pomoci stabilizaci trhu a normalizaci cen paliv. Balíček opatření nazvala trojlístkem, ačkoliv nyní bychom už mohli uvažovat i o čtyřlístku – o tom podrobněji dále.

Brzy začalo být zřejmé, že tato opatření nebude možné realizovat okamžitě, ale bude třeba projednat a odhlasovat novelizaci souvisejících zákonů. Nějakou dobu to vypadalo, že se nic neděje a opatření zůstanou pouze v rovině deklaratorní. Vakuum trvalo něco přes měsíc, kdy byl dne 14. dubna publikován vládní návrh novely zákona o daních z příjmů a souvisejících zákonů, jehož součástí je právě i trojlístek opatření. 27. dubna byl návrh schválen v poslanecké sněmovně a předán do senátu. Co trojlístek obsahuje a jaké předpokládáme dopady, se pokusíme rozebrat na následujících řádcích.

Zrušení silniční daně pro lehká vozidla

Prvním bodem novely je změna zákona č. 16/1993 Sb. o dani silniční, především kategorizace zdanitelných vozidel. Bude-li zákon schválen v navrhované podobě, silniční daň se bude týkat pouze vozidel a souprav nad 12 t hmotnosti. Ministerstvo financí již dříve vydalo opatření, kterým promíjí zálohy na silniční daň (nikoliv daň samotnou!) pro letošní rok.

Tato změna se nijak neprojeví v cenách paliv a není významná ani pro soukromé osoby – nepodnikatele. Dotýká se nicméně nemalé skupiny provozovatelů vozidel, kteří mají auta a dodávky registrované na živnost či obchodní společnost.

Z hlediska volného trhu a vládou deklarované podpory malého a středního podnikání se jedná o opatření přínosné. Snížení daňové zátěže podnikatelů znamená, že mohou uvolněné prostředky využít jinak, popřípadě nemusí tolik zdražovat své služby. Dopad na finanční rozvahu podnikatelů ale nebude příliš rozsáhlý, úspora ze silniční daně vozidel pod 12 t se pohybuje v jednotkách tisíc korun na vozidlo a rok.

Motivace pro toto opatření je pravděpodobně poněkud jiná – sníží se tím počet daňových subjektů a s tím související byrokracie a potřeba kontrolní činnosti. Z finančních úřadů jsme slyšeli, že výnosy ze silničních daní stěží pokryjí náklady na správu daně, a jsou tak pro státní rozpočet v zásadě pasivní.

Pro ty, kdo by snad chtěli namítat, že silniční daň slouží na údržbu silnic, a že nově nezdaněná vozidla budou devastovat naši silniční infrastrukturu, máme hned dvě dobré zprávy. Za prvé, za největší část opotřebení silnic jsou logicky zodpovědná nejtěžší vozidla, z nichž se daň bude platit i nadále. Ve vzorci pro výpočet opotřebení silnic nejsou vůbec zahrnuta osobní vozidla (zanedbatelná), lehká nákladní vozidla kategorií N1 a N2 jsou pak zahrnuta se sníženým koeficientem. Za druhé, pokud se domníváte, že budou dopravci rozdělovat náklad místo velkých (zdaněných) souprav na větší množství lehkých vozidel (nezdaněných) a tak přispívat k dopravní zácpě – nebude se tak dít více, než už se děje z důvodu mýtného, které je pro dopravce mnohem větším výdajem než daň silniční.

Zrušení povinnosti přimíchávat biosložky do paliv

Povinné přimíchávání biosložek do paliv je – pro někoho možná překvapivě – nařízeno zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. V § 19 tohoto zákona se dočteme, že prodejce paliv je povinen zajistit přimíchání biosložky v minimálním objemu alespoň 4,1 % u benzínů a 6,0 % u motorové nafty. Novela zákona v navrhovaném znění tuto povinnost a s ní spojené výkaznictví ruší vypuštěním § 19 – § 19e.

Zachována však zůstává povinnost dodavatelů paliv snižovat emise skleníkových plynů (§ 20), a to meziročně o 6 %. Jak toho dodavatel dosáhne, je ponecháno v jeho pravomoci. Přestože přimíchávání biosložky již nebude povinné, je možné, že někteří dodavatelé jej budou nadále využívat, aby tak splnili požadavky tohoto paragrafu. Další možností je snižování emisí v rámci výrobního procesu paliv.

Kromě kosmetických úprav ohledně elektrických dobíjecích stanic obsahuje novela ještě jednu zajímavou položku, a sice zavádí povinnost prodejce paliv uvádět na účtence přesný druh a procentuální podíl biosložky v prodaném palivu (§ 20a, odst. 6). Zákazník si tak bude moci alespoň teoreticky ověřit, co přesně natankoval a případně si podle toho zvolit dodavatele, který mu vyhovuje.

Dopadem této novely by mělo být dle ministra Stanjury snížení cen paliva u stojanů až o 2 Kč/litr. Obáváme se, že tento cíl je poněkud nadsazený, protože část dodavatelů nebude schopna splnit povinnost snižování emisí jiným způsobem a biosložky budou nuceni přimíchávat i nadále. Alespoň se však novelou otevírá prostor pro konkurenci na poli alternativních technologií pro biosložky, které by mohly časem vytlačit řepkovou monokulturu ANOfertu.

Dohled na marže prodejců paliv

Posledním a zdánlivě nejvíce kontroverzním bodem původního Trojlístku opatření jsou plánované kontroly marží z prodaných paliv. Nejedná se o nařízení vlády ani novelu zákona, MF bude kontrolu realizovat existujícími mechanismy včetně antimonopolní legislativy.

Toto opatření bylo vyhlášeno spolu se zbytkem trojlístku 9. března, shodou okolností v den, kdy světové ceny paliv dosáhly maxima. Od té doby již dochází k normalizaci cen, nicméně kontrola zůstává. Motivací pro ni bylo údajně nepřípustné navyšování zisku čerpadlářů na úkor drobných spotřebitelů. Ministr Stanjura se nechal slyšet, že marže 2 Kč/litr nebo i vyšší je naprosto nepřípustná.

Provedeme-li rozklad ceny paliv na jednotlivé složky, jasně uvidíme, že na marži rafinerie, distributora a samotné čerpací stanice připadalo v předválečné době cca 1,6 Kč/litr paliva (méně než 5 % ze spotřebitelské ceny). V posledním měsíci se mohla marže všech zúčastněných dostat někam k cca 4 Kč/litr (10-11 % ze spotřebitelské ceny) – což je klasickým projevem nejistoty a obav na trhu, kdy nebylo zřejmé, zda budou primární suroviny nadále zdražovat či nedojde k jejich globálnímu nedostatku.

V téže době činila daňová zátěž (daň spotřební a DPH) benzínů a motorové nafty 47-56 % ze spotřebitelské ceny. Vyjádření ministra ohledně nadměrných marží tak působí jako čistá provokace s vysoce šikanózním potenciálem; výzva ke kontrolám jde zcela proti zásadám volného trhu. Je-li distributor schopen realizovat vyšší marži než konkurence a neodradit si zákazníky, budiž mu přáno. Jsou to právě daně, se kterými by bylo potřeba zahýbat, jelikož tvoří cca polovinu konečné ceny paliv.

Bonus: snížení spotřebních daní z paliv

S většinou změn navrhovaných ve výše uvedené novele bychom mohli souhlasit. Jedna podstatná věc v ní ale, jak již bylo zmíněno, chybí. Vláda si zřejmě tento nedostatek uvědomila, a tak byl 13. dubna předložen další návrh na úpravu zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních. 27. dubna byl návrh schválen sněmovnou v prvním čtení a postoupen do senátu. Novela operuje se snížením spotřební daně z benzínů z původních 12,84 Kč/l na 11,34 Kč/l a u motorové nafty z 9,95 Kč/l na 8,45 Kč/l. U LPG zůstává zachována sazba ve výši 2,15 Kč/l (1,29 Kč/kg), u CNG rovněž, a to ve výši 2,80 Kč/m3 (4,26 Kč/kg).

Nejásejte ale předčasně. Snížení daní je plánováno s účinností od 1. června letošního roku, přičemž od 1. října se mají daně vrátit na původní hodnoty. Za současného zdražení základní suroviny bude státnímu rozpočtu kompenzováno snížení daně spotřební nárůstem DPH. Rozdíl 1,5 Kč/l bude dorovnán zvýšeným výběrem DPH, pakliže cena produktu stoupne celkově o cca 7 Kč/l, čehož jsme v nedávné době byli svědky: ceny paliv před invazí se pohybovaly kolem 35-36 Kč/l, poté místy atakovaly až 50 Kč, aby se následně normalizovaly kolem 40 Kč/l u BA95 a kolem 42 Kč/l u nafty. Toto daňové opatření tak můžeme shrnout slovy příliš málo, příliš pozdě.

V příštím díle se můžeme podívat detailněji na cenotvorbu jednotlivých paliv a její dopady na spotřebitele.

Jindra

Foto: Pixabay